Alena Kobylková a textilní květiny
Jsem scénografka, tedy původní profesí scénická a kostýmní výtvarnice. Již ale více než dvě desítky let učím na Vyšší odborné škole textilních řemesel v Praze, kde také vedu textilní kreativní kurzy pro ženy, jejichž vášní je tvorba vlastníma rukama, a které se rády učí novým věcem…
Zaměřuji se především na základy modistické tvorby, s tím úzce souvisí nejen tvarování květin, ale i modelování klobouků a oděvních doplňků, například technikou mokrého nebo NUNO plstění.
Učím ženy a dívky, a ano – i ty, které si vůbec nevěří, odkrývat a rozvíjet svůj talent, nalézat inspiraci a potěšení v magickém světě tvorby vlastníma rukama a vedu je krok za krokem od prvního nápadu až k vytvoření vysněného výrobku.
Živé kurzy nyní postupně přetvářím do online podoby, abych je mohla nabídnout také ženám, pro které je Praha příliš daleko, i těm, které jsou ostýchavé či spíše samotářky a dávají přednost svému domácímu prostředí.
Moje životní cesta byla plná osobních výzev i celospolečenských proměn, až mne po mnoha letech přivedla k profesi, kterou mi, když jsem ještě byla malá holka, ze všeho nejvíce vychvalovala moje babička. Neustále mi opakovala: „Alenko, buď učitelkou, ty se mají dobře! Jenom se podívej – mají pořád nějaké prázdniny a odpoledne už jsou ze školy doma…“ Neposlechla jsem ji. Až mnohem později, kdy jsem opět stála na rozcestí a nevěděla, co dál…
Když jsem stála před komisí v osmé třídě ZŠ, musela jsem vysvětlovat soudružce domovní důvěrnici, proč chci jít studovat na Střední průmyslovou školu bytové tvorby… Moje známky nikoho nezajímaly, avšak neměla jsem dělnický původ (tatínek byl právník, maminka úřednice – ekonomka) – tak mě ke studiu na střední škole nedoporučili!
Moje třídní, komunistická aktivistka, mi tehdy řekla, ať se jdu vyučit švadlenou, že to je také hezké. Po létech, když jsme se potkaly, se s úsměvem vyptávala, jak se mám. Odpověděla jsem popravdě, že jsem se právě vrátila ze studií v Anglii. Nadšeně to okomentovala slovy: Já jsem věděla, že ty se ve světě neztratíš!!! No, neztratila jsem se.
VÝZVY STUDIJNÍ...
Scénografii jsem začala studovat na UMPRUM v Praze, pak nás převedli na Divadelní fakultu AMU. Po smrti pana profesora Tröstera se škola hodně změnila, tak jsem se o zimních prázdninách vydala do Londýna podívat se, jak se tento obor učí tam.
Volba padla na Central School of Art and Design, kde hlavním profesorem byl Ralph Koltai, mezinárodně vysoce uznávaný scénograf… Za další dva roky jsem už spolupracovala na absolventském představení s režisérem Frankem Dunlopem na inscenaci Cheats of Scapin (Scapinova šibalství) pro Young Vic Theatre…
Hned po absolutoriu mi účast v Mezinárodní soutěži mladých jevištních výtvarníků, kterou pořádala Britská rada umění, přinesla roční postgraduální stipendium s umístěním v Royal Lyceum Theatre v Edinburgu. To byl úžasný rok naplněný intenzívní prací na celkem pěti inscenacích a zakončený třítýdenním cestovním stipendiem po britských divadlech…
Profesní dráhu jsem tedy začínala jako scénografka v Londýně a po návratu do Prahy jsem celá léta pracovala na volné noze. Navrhovala jsem divadelní kostýmy a výpravy pro film, televizi i divadlo, často jsem sama i některé kostýmy pomáhala realizovat. Tady se mi vybavuje vzpomínka, jak v bílých ponožkách se stříkací pistolí v ruce tónuji barevný základ japonských kimon, která jsou rozprostřena na podlaze malírny brněnské opery, abych je mohla poté domalovat velkými abstraktními květy a motýly… Madame Butterfly…
VÝZVY CESTOU NECESTOU...
Za léta praxe scénické a kostýmní výtvarnice jsem nasbírala řadu zkušeností nejen ze svého oboru, ale i z oblastí realizace hlavně kostýmních návrhů pro divadlo, film i televizi, než mne moje cesta dovedla k další výzvě – do školy!
A ne náhodou to byla škola textilních řemesel, ke kterým jsem měla tak blízko… Výuka navrhování oděvů, módních a interiérových doplňků tak plynule navázala na praxi scénografky i mých osobních zálib. Od školních let jsem šila, pletla i háčkovala a v kurzech Školského ústavu uměleckých řemesel poznávala i další tradiční techniky – paličkovanou krajku a tkaní…
V roce 2001 jsem tedy začala učit na VOŠTŘ A SUŠTŘ v Praze, a opět si rozšířila škálu svých zkušeností, především zahraničními stážemi ve Finsku a Anglii, kde jsem se učila a dále rozvíjela ponejvíce/především modistické dovednosti.
Když doprovázíte studenty jako jejich dozor, tak přeci nebudete jenom přihlížet, že! A právě tam jsem se poprvé setkala již v roce 2003 s plstěním! Tři týdny intenzivní práce s vlnou mi otevřely nové možnosti. A byl to přínos i pro školu – zavedení nové techniky do výuky rozšířilo škálu dovedností nejen mně, ale i řadě studentů.
V dalších letech jsem se ponejvíce zabývala modistickou tvorbou včetně tvorby květin z hedvábí i dalších textilních materiálů. A bylo to zase Finsko, které mi otevřelo dveře do modistického studia. Opakované intenzívní stáže ve škole v Hämeenlinně, živé kurzy v Londýně a on-line studium na australské Hat Academy.
Pak přišla spolupráce s Tonakem. Zakázka zněla: limitovaná Svatební kolekce. Využila jsem všech načerpaných znalostí tvorby květin i modelování klobouků… S nadšením jsem tvarovala hedvábné květiny, vybírala kloboukové stuhy a z nich tvořila kokardy a další ozdoby klobouků – na výsledek se můžete podívat do mého archivu v sekci Galerie.
V kolekci svatebních klobouků převládají klasické, čistě dámské tvary, ale najdete tam i inspiraci pánskými modely v jemných pastelových barvách.
Dámský svatební klobouk z nejkvalitnější králičí srsti v barvě slonové kosti zdobený velkými hedvábnými, ručně tvarovanými květinami ve dvou odstínech a lehkým bílým francouzským závojem. Inspirace pro odvážné nevěsty, které se nebojí být středem pozornosti
V současnosti, kromě odborné angličtiny na oboru restaurování VOŠ, učím ve specializačních seminářích i v kurzech pro veřejnost základy modistické tvorby; tvarování květin z textilních materiálů a tvorbu plstěných módních doplňků. Ty první dvě jsou oblasti, které se jinde na školách nevyučují (modistická tvorba vymizela i z výučních oborů!).
A sama se neustále dál učím. Poslední odborná stáž ve Finsku v roce 2023 mi přinesla setkání se dvěma úžasnými ženami! Naprosto úžasná až neuvěřitelná žena – kloboučnice a modistka Anita Jokinen – má svoji vlastní továrnu na klobouky v Orimatille, ale nemá jediného zaměstnance. V průběhu procesu výroby přechází od stroje ke stroji a tvoří… U ní jsem strávila nezapomenutelné dva týdny prací na modelování klobouků z odstřižků plstěných polotovarů, zažila proces hromadné výroby baretů, kdy jsem poprvé měla v ruce elektrické nůžky a žasla nad snadností stříhání desítek kusů, když máte v ruce takovýto nástroj…
A nesmím zapomenout zmínit famózní umělkyni ručního plstění, Elinu Saari naprosto nezapomenutelné setkání…
🙂
To, co dnes nabízím, nejsou jen prosté návody. Je to soubor zkušeností, které jsem nasbírala za více než padesát let své praxe. A hlavně: je to pozvání k tomu, abyste se nebály tvořit. Sama vím, jak snadné je o sobě pochybovat. Zažila jsem to! Ale právě ruční práce má v sobě neuvěřitelnou sílu – dává radost, sebedůvěru i pocit naplnění.
A co víc: je to skutečná MAGIE – MAGIE TVORBY VLASTNÍMA RUKAMA.